Kobalt, měď, lithium, nikl a prvky vzácných zemin = suroviny, které extrémně potřebujeme na energetickou transformaci, ale i na případný onshoring. Kde se těží? Kdo těžbu kontroluje?
Kobalt: téměř 70% světové produkce se těží v Demokratické republice Kongo. To má i nejvyšší procento celosvětových prokázaných zásob. Na druhém místě v produkci je s velkým odstupem Rusko.
Velký rozdíl je ale v tom, kdo ve skutečnosti těží. Největší producenti jsou registrovaní ve Spojeném království, Švýcarsku a v Číně. Přestože 69 % produkce kobaltu pochází z Demokratické republiky Kongo, firmy zde registrované se podílejí jen 3,5 % na celosvětové produkci.
Sídlo firmy v nějaké státě neznamená, že tento stát má kontrolu nad danou firmou. Takže je potřeba rozklíčovat finální vlastníky. A tady to začíná být zajímavé. Rozklíčovat jde jen 58% trhu.
Z toho co lze rozklíčovat, tak Čína kontroluje 24% celosvětové produkce. Glencore, firmu s největším podílem na produkci, vlastní rodina Glasenbergů z z Jihoafrické republiky. Podíl Číny se podařilo rozklíčovat na minimálně 24%.
Evropa nemá žádné zastoupení. Společnost Eurasian, ačkoli je registrována ve Spojeném království, tak je pod kontrolou vlády Kazachstánu.
Další pán na holení: měď
Největším producentem je Chile, následuje Peru a Čína.
Největšími producenty jsou však firmy ze Spojeného království, následované firmami registrovanými v Chile, Spojených státech a Mexiku; Čína je na pátém místě.
Kdo ovládá největší firmy produkující měď? Na rozdíl od trhu s kobaltem není trh s mědí koncentrovaný. Například Čína ovládá 11% trhu. Je tady i starý známý Glencore.
Lithium: více než polovina světové produkce lithia připadá na Austrálii, následuje Chile a Čína. Pokud jde o zásoby tak vede Chile a následuje Austrálie. Řada zemí se aktivně snaží nalézt zásoby lithia na svém území = je pravděpodobné, že čísla budou měnit.
Na rozdíl od kobaltových dolů jsou firmy produkující lithium primárně registrovány tam, kde těží.
Kdo tyto doly kontroluje? Čína kontroluje 33% trhu. Evropa nekontroluje nic. USA mají teoretický vliv jen přes podíly drženými investičními fondy.
Nikl je hodně koncentrovaný do Indonésie (těží zahraniční společnosti). Na dalším místě jsou Filipíny (těží místní firma) a Rusko. Sídla těžebních společností těžících nikl jsou rozptýlenější a v tomto případě nemá Čína významný podíl na kontrole společností.
Prvky vzácných zemin se široce používají ve výrobě špičkových technologií, od lékařských přístrojů až po vojenské obranné systémy. Jsou nepostradatelné při přechodu na čistou energii = celosvětová poptávka po nich poroste.
Na rozdíl od předchozích surovin má Čína značnou kontrolu nad těžbou i zásobami vzácných zemin.
Čína také kontroluje velkou část zbytku řetězce. Je často partnerem v nových projektech zahájených v jiných zemích.
Přechod od fosilních paliv k čistým technologiím výrazně mění mapu dodavatelských vztahů, závislostí a případných úzkých míst a rizik. Otázka materiálů je také klíčová v diskuzi o přesunu výroby zpět do Evropy a USA.
piie.com/publications/working-papers/green-energy-depends-critical-minerals-who-controls-supply-chains
V porovnání s Čínou, která má buď velké zásoby nebo kontroluje těžaře, tak Evropa a USA nemají silné postavení. To není dobrá zpráva.
Úzkým místem transformace se stanou materiály, respektive jejich cena. Proto budou klíčové programy na zajištění dodávek kritických surovin, strategické obchodní dohody a nákupy těžařů. Ale i výzkum a vývoj nových technologií s jinou/nižší materiálovou náročností.
David Navratil
@DavidDnavratil
Hlavní ekonom České spořitelny. Texty a stanoviska zde publikované jsou vyjádřením mých osobních názorů. Nejedná se o oficiální stanoviska České spořitelny.