Kolik peněz jsme ochotni vynaložit na záchranu života? A jak jsou tyto peníze utraceny efektivně? Studie zkoumala 587 různých intervencí, tedy "život zachraňující zásahy" v USA, a to jak behaviorální, regulační a/nebo technologické. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1539-6924.1995.tb00330.x

Nákladová efektivita je definována jako čisté náklady spojené s intervencí na rok zachráněného života. Umět tohle spočítat a porovnat je naprosto zásadní pro správné rozhodování ohledně regulace, investic a politik.

To, že dokážete nějakým opatřením zachránit život, automaticky neznamená, že jej máte zavést. Opatření může stát neuměrně hodně peněz, které můžete použít na jiné opatření, kterým zachráníte výrazně více životů. Cost/Benefit analýza je klíčová pro efektivní politiku.

Studie ukazuje, že jednotlivé zásahy se značně liší v nákladech, a to v řádech. Mediánové náklady na intervenci jsou 42 tisíc USD na jeden zachráněný rok života. 

Průměrná cena za lékařské intervence je 19 tisíc USD za jeden rok zachráněného života. Ale například některé očkovací programy mohou zachránit rok života i za méně než 10 dolarů. To je brutální efektivita. 

Dalšími velmi efektivními intervencemi jsou například detektory kouře, povinné bezpečnostní pásy a motocyklové přilby (do 1000 USD za rok života).

Na druhé straně některé intervence nevypadají zas tak efektivně. Například kontrola toxinů 2 800 000 dolarů na rok života. Některé intervence ale stojí i více než 10 miliard dolarů na rok zachráněného života. 

Příkladem vysokých nákladů na jeden zachráněný život je jaderná energetika: odhady nákladů norem/regulace pro jadernou radiaci se pohybují od jednoho milionu dolarů do několika miliard dolarů za jeden zachráněný rok života.

Bernie Cohen v "The Nuclear Energy Option" ukazuje ještě vyšší náklady: na každý zachráněný život 2,5 miliardy dolarů. To je trestuhodně nehospodárné a regresivní, říká Jack Devanney.
https://jackdevanney.substack.com/p/nuclear-power-is-too-safe

Tato regulace zvyšuje náklady na jadernou energii. A i proto se stále hojně využívá mnohem smrtelnější uhlí. Každý rok je kvůli znečištění pevnými částicemi ztraceno 100 mil. let zdravého života. Velká část připadá na uhlí, ropu a plyn.
https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(17)30505-6/fulltext

Jeden z důvodů, proč jsme ochotni akceptovat tak vysoké náklady za regulaci je náš nepřiměřený strach z radioaktivity. 
https://davidnavratil.substack.com/p/panicky-strach-z-radioaktivity-vs

Jack Devanney odhaduje, že kdyby se jaderné elektrárny stavěly ještě podle pravidel AEC z 60. let, stála by v současnosti jaderná elektřina méně než 3 centy za kWh. Uhlí by bylo dávno vyřazeno.

To by nebylo zadarmo. Odhaduje, že by to znamenalo cca 27 radioaktivních úniků: v současné době je v provozu přibližně 2100 GW uhelných elektráren. Pokud by byly před 50 lety nahrazeny 1GW jadernými reaktory, tak bychom měli za sebou 105 000 reaktorových let. 

Zhruba každých 4000 reaktorových let jsme zažili jeden únik radioaktivního materiálu typu Three Mile Island nebo větší. 

Ve třech ze čtyř velkých úniků, které jsme dosud zaznamenali, jsme nezaznamenali zjistitelnou ztrátu délky života veřejnosti v důsledku radiace. Úmrtnost na rakovinu na Ukrajině se neliší v okresech v blízkosti Černobylu od těch vzdálených.
https://www.researchgate.net/publication/335437796_Trends_in_Solid_Tumor_Incidence_in_Ukraine_30_Years_After_Chernobyl

Jediná zjistitelná ztráta naděje na dožití veřejnosti v souvislosti s radiací, která byla dosud zaznamenána, se týkala bohužel dětí, které pily mléko kontaminované I-131 (8000 ztracených let), čemuž šlo předejít.

Předpokládejme, ale že bychom nepředešli únikům a škody by byly stejné i při dalších hypotetických únicích: kdybychom nahradili uhlí před 50 lety, měli bychom méně než 100 000 ztracených let života díky jádru. To je cca desetitisícina ztracených let díky uhlí. 

Uhlí je větší zabiják. Jen se ho tolik nebojíme, jako jádra. A to jsme řešili jen pevné částice. Co teprve CO2. https://twitter.com/DavidDnavratil/status/1641346427531001856

You can read the unrolled version of this thread here: https://typefully.com/DavidDnavratil/WKxIE2s

Regulace vs. cena života

Čína je dobrá v rychlé a efektivní mobilizaci velkého množství zdrojů, ale často špatná v jejich optimálním využívání, píše Arthur Kroeber

Neefektivita je vidět v realitní bublině, neúspěšných projektů Belt and Road, nehospodárných dotací...
https://www.amazon.com/Chinas-Economy-Everyone-Needs-Know%C2%AE/dp/0190239034

Mobilizace velkého množství zdrojů ale taky umožnila vybudovat největší vysokorychlostní železniční systém na světě, vytvoření největšího exportéra aut z nuly, nebo vybudování obrovského množství zelené energie. Noah Smith vysvětluje proč.
https://www.noahpinion.blog/p/where-china-is-beating-the-world

Vysokorychlostní železnice byla vybudována během pár let, za cenu, která je o 40% nižší než v Evropě (cena/km). Jak? Za prvé, nepotřebovala vymýšlet technologie. 

Čína přiměla japonské a evropské společnosti, aby jí předaly své technologie výměnou za nevyslovený a nakonec nesplněný příslib velkých čínských zakázek. Za druhé, má všechny dodavatele přímo v Číně = potřebný rozsah a standardizace (neřeší normy jiných států)

Auta: donedávna se zdálo, že čínské společnosti nedokážou vyrábět tři velké věci tak dobře jako Evropa, Japonsko, Korea nebo USA: čipy, širokotrupá letadla a auta. 

Auta si už můžeme škrtnout. Čína se stala největším světovým vývozcem aut, rychle předstihla Německo a Japonsko. Hlavním důvodem je však masivní posun ve světovém automobilovém průmyslu, a to od spalovacích vozů k elektromobilům.
https://www.wsj.com/articles/your-next-electric-vehicle-could-be-made-in-china-a288ab58


Spalovací motory jsou komplikovanou technologií s velkým množstvím znalostí, které jsou rozprostřeny mezi pracovníky velkých starých společností, jako jsou Volkswagen, Toyota a GM. To je druh technologie, kterou je pro čínské společnosti obtížné kopírovat nebo ukrást.

Elektromotory jsou ale mnohem jednodušší a standardizovanější technologií než spalovací motory. A protože se jednalo o novou technologii, čínské společnosti nebyly v nevýhodě oproti zahraničním výrobcům.

Čína také vlastní nejdůležitější vstupy pro výrobu elektrických vozidel - především baterie a materiály a komponenty používané k výrobě baterií.
A pak opět rozsah: mobilizace masivních zdrojů. 

Pochvalujeme si, jak klesá cena solární a větrné energie. Důvodem je křivka učení, kterou ale pohání opět především Čína. 
V posledních letech Čína předstihla EU i USA ve výrobě solární a větrné energie.


A instalace nových zdrojů v Číně neustále zrychluje. Velká část tohoto náskoku je samozřejmě způsobena tím, že většina světových solárních panelů se vyrábí v Číně = opět výsledek masivního nasazení zdrojů.

Noah Smith uzavírá: V oblasti vysokorychlostních železnic, elektrických vozidel a solární energie Čína ukázala úžasnou sílu rozsáhlé mobilizace zdrojů. Výsledek není vždy krátkodobě ziskový nebo efektivní (i když někdy ano). Ne vždy je to správný přístup. 

Aktuálně ale dokáže realizovat technologické a průmyslové "zázraky". Je to přístup, který jsme používali na počátku 20. století. Ale později jsme ho opustili kvůli honění se za čtvrtletními zisky, efektivitou a dostali jsme pohodlnou stagnaci.

You can read the unrolled version of this thread here: https://typefully.com/DavidDnavratil/1fecduL

Čína a masivní mobilizace zdrojů

Čína je schopna je postavit za třetinu času potřebného v jiných zemích. Co? Továrnu na elektromobily. Alespoň podle dat Goldman Sachs. Tím to ale nekončí. Továrna na baterie bude stát v USA o 80 % více než v Číně. 

Přesto USA masivně investují do výroby a vývoje baterií, protože ví, že tohle musí dohnat. Podle odhadů se USA podaří díky investicím získat alespoň soběstačnost ve výrobě baterií. Ale v produkce lithia zdaleka ne. 

Financial Times ukazuje další příklady, jak čínské firmy zabývajících se čistými technologiemi představuje obrovskou konkurenční hrozbu pro západní výrobní odvětví, včetně starších výrobců automobilů a energetických gigantů.
https://www.ft.com/content/6d2ed4d3-c6d3-4dbd-8566-3b0df9e9c5c6

Stačí se podívat na dnešní svět: Čína má například 80 % ze všech fází výroby solárních panelů a 60 % větrných turbín a baterií pro elektromobily. 

V případě některých materiálů používaných v bateriích a specializovanějších výrobcích se podíl Číny na trhu blíží 100 %. Čína hlavním producentem alespoň jedné fáze dodavatelského řetězce 35 z 54 nerostných surovin, které jsou pro USA považovány za kritické.

Například galium. Ten USA využívají ve vojenství, včetně protiraketové obrany nové generace a radarových systémů. Čína je přitom odpovědná za 98% světových dodávek. Nebo grafit. Ten se používá v anodách v lithium-iontové baterii. Čína má podíl na zpracování 70 %. 

K ovládnutí důležitých částí dodavatelských řetězců ještě přidejme, že čínská vláda investovala v letech 2009-2021 do sektoru elektromobilů 125 mld. USD.

Jako utekla nám Čína hodně.
Co dělat? Investice, geopolitika, podpora inovací, vzdělávání, start-upů, jasné priority vlády, které podpoří.

China's Rapid Electric Vehicle Factory Construction

Dobře už bylo. Budoucnost bude horší než současnost. Podobné hodnocení můžeme slyšet v souvislosti s hodnocením změny klimatu. A to včetně zprávy IPCC. Nic moc optimistického, tak se nedivme, že na lidi přichází klimatický žal.

Známý klimatolog Brian C. O’Neill v Nature upozorňuje, že interpretace, že budoucnost bude horší než současnost je mylná z mnoha důvodů.
https://www.nature.com/articles/s41558-023-01784-4

Upozorňuje na paradox. Na jedné straně lidé se domnívají, že změna klimatu může vést k zániku lidstva nebo minimálně budoucnost zhoršit.

V hodnoceních dopadu změn klimatu můžeme najít varování, že zemřou statisíce lidí v důsledku vln veder a dalších příčin souvisejících s klimatem, miliardy lidí ohrozí nemoci, prudce porostou škody způsobené povodněmi, miliony lidí budou uvrženi chudoby apod.

Na druhé straně stejné studie ale předpokládají, že globální ekonomika poroste. A pravidelní čtenáři ví, že neexistuje lepší politika, která je schopná zvýšit životní úroveň všem, než ekonomický růst.

Jinými slovy, stejné studie ve výpočtech implicitně přepokládají, že lidi budou mít lepší vzdělání, budou lépe živeni, budou zdravější, déle žít, budou bohatší. A nemá se to týkat jen nejbohatších, ale všech.

Studie tento předpoklad skutečně mají. To, co je ale medializované, je odchylka od tohoto základního scénáře, respektive dodatečné riziko pro budoucí blahobyt. Nedávno jsem o tom psal https://davidnavratil.substack.com/p/naklady-spojene-s-klimatickou-zmenou:

Pokud náklady klimatické změny dosáhnou 10% HDP do roku 2100, tak to znamená, že při růstu globální ekonomiky o 2% potenciální ekonomickou úroveň roku 2100 nedosáhneme s náklady na klimatickou změnu v tomto roce, ale až v roce 2102-2105.

Brian C. O’Neill proto píše, že i když změna klimatu povede ke statisícům úmrtí navíc, pokles úmrtnosti z jiných příčin (zlepšení hygienických podmínek, vzdělání, pokrok v medicíně, očkování apod.) výrazně převáží vliv klimatu.

To ve finále povede k prodloužení průměrné délky života v tomto století o 10-20 let. A to i v zemích s nejkratší průměrnou délkou života v současnosti. Změna klimatu způsobí, že zvýšení věku dožití (ve zdraví) bude o něco nižší. Ale bude vyšší než dnes.

Špatnou interpretaci rizik uvádí Brian C. O’Neill na příkladu. Změna klimatu uvrhne lidi do chudoby, ať už v důsledku rostoucího počtu přírodních katastrof nebo neúrody, nebo dokonce vysokých cen potravin a energie způsobených snahou o snížení emisí.

V příštích desetiletích by takto mohly zchudnout desítky milionů lidí. Ve scénářích vypočítáte, kolik lidí bude v chudobě bez klimatické změny a pak kolik lidí bude v chudobě s klimatickou změnou. To, co je medializované, je rozdíl. Ale jaká bude celková chudoba?

Vyšší nebo nižší než dnes? IPCC ve svém středním scénáři odhaduje, že jiné než klimatické faktory, sníží počet lidí v chudobě z 600 milionů v roce 2020 na 100 milionů v roce 2050.

Výsledkem je, že v polovině století se celkový počet lidí ohrožených chudobou ze všech příčin, a to i s přihlédnutím k desítkám milionů lidí, které do chudoby uvrhne změna klimatu, sníží oproti dnešku nejméně o dvě třetiny.

Největšího zlepšení se dočkají dnešní nejchudší regiony. Z negativní zprávy je vlastně pozitivní zpráva.

Podobně je tomu i v případě podvýživy. V současné době je na celém světě ohroženo hladem přibližně 700-800 milionů lidí. Do roku 2050 se očekává, že i při započtení vlivu oteplení o přibližně 2 °C klesne tento počet při středním scénáři vývoje na přibližně 250 milionů.

Změna klimatu představuje v rámci této zbývající zátěže pouze asi 25 milionů lidí.

To neznamená, že změna klimatu nepřinese negativní jevy. Změna klimatu bude zabíjet lidi a bude uvrhávat je do chudoby. Změna klimatu urychlí vymíraní druhů, bude způsobovat nedostatek vody, nebo bude zvyšovat nerovnost.

Nad těmito dopady nelze mávnout rukou jen proto, že jiné faktory prodlouží věk dožití. Naopak je nutné využít lepší znalosti, inovace, technologie ke zvýšení celkové prosperity lidí.

Na druhé straně příliš pesimistické výhledy a strašení mohou otupit opatření v oblasti klimatu tím, že se budou zdát beznadějná. Když se někdo pojmenuje Poslední generace, tak mnoho optimismu na zlepšení nezbývá.

Přílišný pesimismus zkresluje diskuzi a analýzu pro stanovení politických priorit. A může také podkopat vědeckou důvěryhodnost, pokud negativní jevy v blízké budoucnosti nebudou odpovídat pesimistickému nastavení.

Dále, je potřeba rozlišovat mezi dodatečnými riziky způsobenými změnou klimatu a celkovými riziky. Uvědomovat si tento rozdíl při interpretaci výsledků. Je potřeba při hodnocení adaptačních opatření analyzovat nejen dopad na dodatečné riziko, ale na celkové riziko.

Například porovnat dopady politiky, která je zaměřená na snížení dopadu klimatické změny s politikou, která s klimatickou změnou nemá nic společného, ale celkový pozitivní dopad (na zdraví, věk dožití, prosperitu) může být větší.

Je také potřeba zpřesňovat odhady dopadů jednotlivých scénářů a opatření.

Každopádně máme prostředky, technologie, rostoucí znalosti na to, aby budoucnost byla výrazně lepší než současnost.
https://davidnavratil.substack.com/p/bude-budoucnost-horsi-nez-soucasnost

The Future of Climate Change: A Paradoxical Perspective

Školy vs AI: začíná školní rok, první celý školní/akademický rok s AI

Jak by měly školy s AI pracovat? Kevin Roose z NYT dává několik rad 👇

https://www.nytimes.com/2023/08/24/technology/how-schools-can-survive-and-maybe-even-thrive-with-ai-this-fall.html

1) Předpokládejte, že 100 % vašich studentů používá ChatGPT a další generativní nástroje A.I. při každém úkolu a v každém předmětu, pokud nejsou pod fyzickým dohledem uvnitř školní budovy.

2) Přestaňte spoléhat na programy detekující AI. Jsou jich desítky, žádný není spolehlivý, generují spoustu falešně pozitivních výsledků a dají se snadno oklamat technikami, jako je parafrázování. Proto OpenAI ukončila provoz vlastního detektoru.

3) Učitelé by se měli méně soustředit na varování studentů před nedostatky generativní umělé inteligence a více na to, aby zjistili, co tato technologie dělá dobře.

4) Experimentujte, učte se a neočekávejte, že všechno zvládnete správně. Ne všechno bude fungovat.

AI může vést k tzv. "převrácené třídě" = studenti se budou učit látku mimo třídu a procvičovat ji v hodině.
AI může vytvořit armádu asistentů učitelů přímo ve třídě.
Personalizovat DÚ a vytvořit osobní učební plán...

@daniel_prazak ukazuje spoustu pozitivních příkladů, jak se na AI připravuje české školství.
https://twitter.com/daniel_prazak/status/1692103773269745925

You can read the unrolled version of this thread here: https://typefully.com/DavidDnavratil/hkLaySW

Školy vs AI

Česko 🇨🇿 vs. urbanizace 🌆

Vyšší míra urbanizace je spojena s vyšším ekonomickým růstem a prosperitou. Proč je tomu tak? Proč se zdá, že města jsou motorem ekonomického růstu?

Když se řekne "lidský kapitál", mnozí si možná představí nějakou abstraktní ekonomickou teorii. Ale ve skutečnosti je to prostě o tom, kolik lidí s určitými dovednostmi máte na jednom místě. A ve městech je jich hodně!

Města nabízejí efektivní dopravní, komunikační, vzdělanostní, medicínské… prostě sítě, což zvyšuje produktivitu. Když máte všechno "po ruce", věci se dělají rychleji a efektivněji.

V městech se často vytvářejí specializované obory a sektory, což vede k vyšší efektivitě a produktivitě. Města jsou také často kolébkami inovací. Je to místo, kde se setkávají různé kultury, názory a myšlenky. A z tohoto "koktejlu" často vznikají nové a revoluční nápady.

Jak si vede Česko? Projekt EU Global Human Settlement Layer měří urbanizaci i na základě satelitních snímků. Poslední data jsou za rok 2015.

V tomto roce žilo v rurálních, tedy venkovských oblastech 41 procent obyvatel Česka. Od začátku 90. let se tento podíl nezměnil. Ve městech žilo 22 % obyvatel a v blízkosti měst potom 37 procent.

Pro srovnání, v Německu žilo ve městech více obyvatel: třetina. A další více než třetina v jejich blízkostech. V Dánsku 30 % ve městech a třetina v jejich blízkosti.

V USA je míra urbanizace ještě vyšší: 48 % obyvatel žije ve městech a další čtvrtina v jejich blízkosti. Jen 28 procent obyvatel bydlí na venkově.

Od začátku 90. let se míra urbanizace v Německu moc nezměnila, mírně se zvýšila v Dánsku a v USA se zvýšila výrazně. V roce 1990 žilo 36 % obyvatel USA ve městech a v roce 2015 to bylo 48 %.

To, že míra urbanizace se v ČR od začátku 90. let nezměnila, mě překvapilo. A souvislost mezi mírou urbanizace a ekonomickým růstem naznačuje, že nejsme schopni naplno využít potenciál ke zvýšení ekonomické a životní úrovně v Česku.

Ve srovnání s dalšími zeměmi EU je nedostupnost bydlení v ČR zarážející. A může stát právě za nižší mírou urbanizace.
Naše neschopnost stavět a NIMBY tak mohou nejen za drahé bydlení, ale i za nevyužitým potenciálem a sníženou životní úrovní.
https://twitter.com/DavidDnavratil/status/1546133483524829185?s=20

Nechci, aby to vyznělo tak, že stačí zvýšit míru urbanizace a máme po starostech. Raději připomenu výpočty IPRu, že vyšší hustota obyvatel je spojená s nižšími veřejnými výdaji, respektive výdaji na obsluhu obyvatel.
https://twitter.com/DavidDnavratil/status/1449103284376064004?s=20

Zajímavé také je, že vyšší míra urbanizace je také spojena s nižším dopadem na životní prostředí. V obou případech totiž platí úspory z rozsahu. #stavet #silnejsi #prosperita
https://twitter.com/DavidDnavratil/status/1449103901605703687?s=20

Česko vs. míra urbanizace

Zvládli jsme minulou topnou sezónu. Ceny plynu poklesly. Zvládneme i příští topnou sezónu.
Problém je někde jinde. A jde o dlouhodobý, strukturální problém: ceny plynu v USA jsou o 3/4 nižší než v Evropě. Před energetickou krizí o polovinu.

Dokáže Evropa dlouhodobě překonat tento rozdíl v konkurenceschopnosti?

Například výrazně vyšší produktivitou než v USA?

Inovacemi?

Lepším brandem?

Výrazně vyššími investicemi do levnější nízkoemisní energie?

Přitom levná a dostupná energie je předpokladem nejen pro zvýšení prosperity, ale i vyřešení většiny globálních problémů: https://buff.ly/44UW5tN

Evropa vs. USA - ceny energií

Říká se, že když Německo dostane rýmu, tak Česko dostane chřipku. Co se stane s Českem, když Německo dostane chronickou bronchitidu?
https://davidnavratil.substack.com/p/rika-se-ze-kdyz-nemecko-dostane-rymu

Německému průmyslu se vůbec nedaří: index nákupních manažerů je pod 40 body, objednávky v průmyslu klesají už více než rok. To vše naznačuje, že německý průmysl je v recesi.
https://twitter.com/DavidDnavratil/status/1683391948093116416?s=20

To jsou špatné zprávy nejen pro český průmysl a tím pádem i pro celou českou ekonomiku. Korelace mezi vývojem německé průmyslové výroby a té české naznačuje, že ta německá vysvětluje 75% variability té české. Vtipy o tom, že jsme další spolková země, nejsou úplně od věci.

Navíc český průmysl nereaguje na německý 1:1, ale o něco silněji.

Tohle všechno je fajn, když funguje německá exportní mašina. Ale ona nefunguje.

HDP Německa se nejenže nevrátilo na růstový trend, které zažívalo v letech 2010-2018. Německo dokonce nedokázalo se ani pořádně vrátit na úrovně před covidem.
Pro srovnání USA: jsou 6% nad úrovní z konce 2019 a víceméně na svém trendovém růstu.

To, že nefunguje německá exportní mašina se dramaticky propisuje i do české ekonomiky. Jestliže se německé HDP nedokázalo vrátit na úrovně z konce 2019, tak se podívejte, kde je Česko. Taky pod, a je v tom nejhorší ze všech zemí EU.

Německo už před více než 20 lety mělo označení „nemocný muž Evropy“. Tehdy se jí to podařilo překonat dík reformám trhu práce (hartzovy reformy), díky slabé měně (přijetí eura zastavilo do té doby posilující trend marky) a díky silné poptávce po strojích a autech z Číny.

Politico píše, že se nad Německem rozpoutala dokonalá bouře, a že současná recese není jen ‚technická‘, jak se politici modlí, ale spíše předzvěstí zásadního strukturálního zvratu. To bude mít dalekosáhle dopadu na celou Evropu. https://www.politico.eu/article/rust-belt-on-the-rhine-the-deindustrialization-of-germany/,

Německé firmy čelí toxickému koktejlu vysokých nákladů na energie (a Energiewende situaci jen zhoršila), nedostatku kvalifikovaných pracovníků a spoustě byrokracie.

Zájem zahraničních investorů o Německo klesá již pátým rokem a vloni FDI dosáhly nejnižší hodnoty od roku 2013. V Německu se mluví o deindustrializaci, spor se vede, jestli bude plíživá nebo rychlejší.

„Nejdůležitější průmyslové segmenty v Německu - od chemického průmyslu přes automobilový až po strojírenský - mají kořeny v technologiích 19. století. (...)

(...) Německo po desetiletí prosperovala díky optimalizaci těchto výrobků, mnohé z nich buď zastarávají (spalovací motor), nebo jsou prostě příliš drahé na to, aby se v Německu vyráběly," pokračuje Politico.

Marcel Fratzscher, šéf německého hospodářského institutu DIW: "Německo nemá v žádném z nejdůležitějších odvětví orientovaných na budoucnost co nabídnout. To, co existuje, je starý průmysl."

No, Německo bylo například průkopníkem technologie solárních panelů a na počátku nultých let bylo jejich největším světovým výrobcem. Nicméně poté, co Číňané okopírovali německé návrhy a zaplavili trh levnými alternativami, se tento německý segment zhroutil.

Německý BioNtech oznámil velké investice, ale v UK. BASF staví nové fabriky v Číně, a naopak omezuje výrobu v Německu.

Automobilový průmysl, který byl dlouho zdrojem národní hrdosti se stal Achillovou patou. Politico upozorňuje, že Mercedes, BMW a Volkswagen se dlouhá léta odmítaly vzdát spalovacího motoru.

Tato chyba otevřela dveře Muskovi a především Číně, která začalo do vývoje elektroaut investovat před 15 lety a vybudovala si značný náskok. VW dominoval výrobě aut v Číně po desetiletí. Už jej překonal místní konkurent BYD. Přitom Čína představuje 40% tržeb VW.

Ačkoli se německé automobilky snaží dohnat vývoj v elektromobilitě, tak jim stále chybí konkurenční výhoda, které se těšily více než sto let se spalovacími motory.

Základní technologií v elektromobilu totiž není motor, ve kterém byly tyto firmy světovou špičkou, ale baterie, která je založena na chemii, nikoliv na strojírenské zručnosti.

Nedostatek pracovní síly. Nedostatek levné energie. Nadměrná byrokracie. Skřípající infrastruktura. Podcenění geopolitických rizik. Polarizace společnosti…

Máme velmi podobné problémy a česká ekonomika se tentokrát už jednoduše nesveze na německé vlně jako v předchozích dvou dekádách. Naopak, potřebujeme decoupling od Německa, respektive decoupling od levné výroby s nízkou přidanou hodnotou.

Druhá ekonomická transformace české ekonomiky je nutností 👇
https://davidnavratil.substack.com/p/past-ekonomiky-strednich-prijmu-druha

Německá chronická bronchitida

Levná a bezpečná jaderná energie je možná, ale ve většině západních zemí je zakázána.

Takhle začíná článek Johna Myerse o jaderné energetice. Níže je pár věcí, které mě zaujaly 👇
https://worksinprogress.co/issue/taming-the-stars

Vyšší spotřeba energie úzce souvisí s rychlejším ekonomickým růstem. Mnoho současných světových problémů je způsobeno vysokými náklady na energii, ať už internalizovanými v ceně, kterou za ni musíme platit, nebo externalizovanými v podobě škod způsobených na živ. prostředí.

Bill Gates: "Kdybyste si mohli vybrat jen jednu věc, jen jednu, jejíž cenu byste snížili, abyste snížili chudobu, tak byste si museli vybrat energii."

Nalezení čisté a hojné energie by mohlo zlepšit blahobyt lidí více než vyřešení jakéhokoli jiného problému kromě bydlení. Levná energie by celosvětově mohla zajistit dostatek pitné vody a hojnost potravin pěstovaných pod umělým osvětlením.

Limitem jaderné energetiky není množství uranu. Uran má velký potenciál pro dobré i špatné věci. Důvodem je jeho energetická hustota. Gram uranu může poskytnout cca dva milionkrát více energie než gram uhlí.

Britské ponorky na jaderný pohon pohání jaderný reaktor o velikosti sudu, který po dobu 30 let poskytuje dostatek energie pro provoz malého města.

Atomová bomba, která zničila Hirošimu, "Little Boy", byla dlouhá zhruba tři metry a měla průměr necelý metr. Vysoce obohacený uran uvnitř vážil pouhých 64 kg, ale bomba způsobila výbuch odpovídající 16 000 tunám TNT.

Jaderná energie by v zásadě mohla být ideálním zdrojem elektřiny. Uran je široce dostupný ve stabilních a demokratických zemích. Jaderné elektrárny spotřebují méně půdy, práce a zdrojů než solární nebo větrné elektrárny.

Netrpí přerušovaností a nespolehlivostí, kvůli které je třeba tyto formy energie zálohovat skladováním nebo alternativními zdroji energie.
Jaderná reakce nevytváří kyselé deště, nevypouští oxidy dusíku ani pevné částice, kvůli nimž uhlí každoročně zabíjí miliony lidí.

Její neuvěřitelná energetická hustota však přináší i rizika. Jaderné elektrárny NEmohou samy o sobě způsobit výbuch jako jaderné bomby, a to ani v nejhorším případě nekontrolovaného roztavení, kdy se jaderná reakce vymkne kontrole a roztaví palivo a další části reaktoru.

Přírodní uran obsahuje přibližně 0,7 % U-235. Většina jaderných reaktorů na světě používá obohacený uran, kdy je podíl U-235 zvýšen na 3-5%. Little Boy potřeboval 80% podíl U-235.

Reálné jsou ale úniky radioaktivních materiálů v důsledku roztavení, jiných havárií nebo sabotáží a riziko, že jejich palivo použije nepoctivý subjekt k výrobě jaderné bomby.

I přes dosavadní jaderné havárie zůstává jaderná energie velmi bezpečná. Je v přepočtu na kWh vyrobené elektřiny několikaset krát bezpečnější než fosilní paliva.

Kdysi byla jaderná energie všeobecně považována za velkou naději pro budoucnost. Snilo se o tom, že by mohla poskytovat elektřinu, která by byla "příliš levná na to, aby se měřila", stejně jako se dnes na některých místech neměří voda nebo stahování dat.

Jaderná energie konkurovala cenou uhelné energii v 60. letech 20. století, kdy bylo uhlí nejlevnější, a to i bez jakýchkoli poplatků uvalených na uhelné elektrárny za jejich emise uhlíku, a kdy byla technologie jaderných elektráren ještě v plenkách.

Příběh EPA, NRC, ALARA je známý.
https://davidnavratil.substack.com/p/panicky-strach-z-radioaktivity-vs

Po nehodě Three Mile Island v roce 1979 se veřejné mínění obrátilo ještě výrazněji proti jaderné energii. Přitom skutečný únik radiace byl nepatrný: 2,2 mil. lidí žijících v blízkosti bylo vystaveno dávce podobné jako při letu z NY do LA.

Ale veřejnost byla právem rozzlobena, že jí bylo lháno, a ztratila důvěru v jaderné elektrárny. Drasticky zpřísněná regulace, která následovala, měla silnou podporu veřejnosti.

Výsledné směrnice Agentury pro ochranu životního prostředí pro jadernou energetiku (= USA), které platí dodnes. Vyžadují např. povinnou hromadnou evakuaci, pokud více než rok po úniku hrozí, že občané budou vystaveni radiaci 5 milliSieverts/rok.

To je mnohem nižší dávka než ty, které každoročně zažívají obyvatelé Denveru - nebo Marylandu, Kansasu, Kentucky, Tennessee, Dakoty a Iowy - z přírodního radiačního pozadí z ložisek nerostných surovin. Povinná evakuace velkých obydlených oblastí je nákladná.

Dvě třetiny všech nových elektráren zahájených v USA v roce 1966 byly jaderné. Podle jednoho z odhadů, kdyby výstavba jaderných elektráren pokračovala touto trajektorií až do roku 2015, pak by jaderná energie v tomto období vyprodukovala 186 000 TWh navíc.

To by stačilo k nahrazení plynové a uhelné energetiky a vytvoření 174 gigatun CO2. To by zabránilo 9,5 milionu předčasných úmrtí. Docela vysoká cena za strach.

You can read the unrolled version of this thread here: https://typefully.com/DavidDnavratil/APcAoeM

Energie vs. růst

Když systémy nebo organizace nefungují tak, jak si myslíte, že by měly, není to většinou proto, že by lidé v nich byli hloupí nebo zlí. Je to proto, že fungují podle struktur a podnětů, které nejsou zvenčí zřejmé.
Opět skvělý Ezra Klein & NYT podcast https://www.nytimes.com/2023/06/06/opinion/ezra-klein-podcast-jennifer-pahlka.html

Hodně se zaměřujeme na volby, politické otázky a boje. Ale praktické implementace a procesy zůstávají stranou. Jennifer Pahlka léta pracovala na digitalizaci vládních služeb USA. A dokáže proto velmi dobře popsat, proč vlády nejsou schopny dosahovat svých cílů.

Častý problém: každá vrstva v hierarchii má tendenci si pravidla/architekturu interpretovat stále přísněji. Tým dole se myslí, že to musí nějak dělat, protože zákon. Ale zákon to přitom nevyžaduje + myšlení ve stylu "better safe than sorry".

Mnoho zákonů uvádí možné kontrolní mechanismy. V praxi ale často úředníci požadují všechny z možných, aby nemuseli vysvětlovat, proč nějaký z nich nepoužili. Namísto testování funkčnosti raději volí oplechování se.

Státní úředníci jsou uvězněni mezi dvěma různými systémy odpovědnosti. Když se nečo nepovede, je to jejich chyba. Ale to, kvůli čemu jsou úředníci ve skutečnosti najímáni, povyšováni, na čem závisí jejich kariéra, je věrnost procesu. Je to rámec dodržování předpisů.

Lidé, kteří provádějí dohled, se soustředí na to, zda jste zaškrtli všechny kolonky, ne na to, zda to funguje. V kariéře úředníků se netrestá za to, že něco nefunguje, pokud může říct: udělal jsem to, co předepisoval postup.

Dále, politici, kteří jsou v první řadě odpovědní za politiku a odpovídají se voličům, tak ve skutečnosti zvláštním způsobem nemají moc pohnat úředníky k odpovědnosti. Existují dobré důvody pro ochranu státní správy. Ale má to i své neg. důsledky, které se dost podceňují.

Papírování zvýhodňuje mocné. Čím více papírování je potřeba, tím více jím projdou lidé, kteří mají prostředky.

Vědět hodně o politice je ve vládě velmi vysoký status. Pokud jste považován za taktického politického génia, je to skvělé. Vědět hodně o implementaci, procesech, ale s sebou nenese vysoký status.

Fantastickým digitálním lídrem v e-gov je ten, kdo je "jen" dobrým digitálním lídrem, ale zvládá především něco jiného: 90% svého času totiž věnuje zadávání veřejných zakázek a právním záležitostem.

Řízení projektů je umění, jak věci dotáhnout do konce. Produktový management je umění rozhodnout, co se má vůbec dělat. A pokud to neděláme, pak jsou projektoví manažeři prostě zahlceni nediferencovanou, neprioritní změť požadavků, které musí splnit.

Častou chybou je, že se vyžaduje na nové aplikaci/webové službě, aby si poradila už od prvního dne se všemi možnými výjimkami = aby obsloužil 100% případů.

Když jsou věci v krizi, lidé si uvědomí, že musí ohýbat pravidla. Ale spousta věcí není v krizi, respektive není v krizi pro ty správné lidi.
Ano, v době míru toho tolik neuděláme. Proto jednou z taktik lidí je udělat z problému krizi a krizi zviditelnit.

Často je regulace jedním z důvodů, proč vláda není schopna dosáhnout svých cílů.

Pokud chceme vytvářet zákony a politiku, které jsou realizovatelné, pak musíme mít u stolu realizátory, když se tyto zákony a politika píší.

Historie je plná příkladů, kdy se politici dohodli na velkých investicích, reformách apod. O několik let později se zjistilo, že se v podstatě nic nerealizovalo. Hlavní důvod? Oddělení politiky od realizace/delivery.

You can read the unrolled version of this thread here: https://typefully.com/DavidDnavratil/N02InmK